Natalie Mercedes Dvořáková: Příběh o naději, porozumění a psí duši 

Jmenuji se Natalie a výcviku psů se věnuji již sedm let. Moje cesta k profesionálnímu trenérství a canisterapii ale nezačala v učebnicích, nýbrž v mém vlastním životě. 

Jak mi pes zachránil život

V šestnácti letech, kdy jsem sváděla těžký boj s chronickými depresemi, do mého života vstoupila Jessie, kříženec labradora. Zatímco v naší rodině byli dříve vždy velcí strážní psi, Jessie mi ukázala úplně jiný svět. Byla to právě ona, kdo mě svou citlivostí dokázal podržet v těch nejtemnějších chvílích. Díky ní jsem pochopila, jak hluboké může být pouto mezi člověkem a psem a začala jsem se o kynologii zajímat naplno.

Proč to dělám jinak

Když jsem začínala hledat cestu, jak Jessie učit, narazila jsem na tvrdou realitu českých cvičišť. Viděla jsem křik, škubání vodítkem a chování, které mě děsilo. V šestnácti mě nutili se ke svému psovi chovat agresivně a já věděla, že tudy cesta nevede.

Rozhodla jsem se najít vlastní způsob, jak psům rozumět. Moje silná stránka je schopnost vyhledávat informace a aplikovat je v praxi. Prošla jsem nespočet knih, podcastů a odborných konferencí (včetně MET konferencí). Nakonec jsem našla svou mentorku, která mě motivovala stát se tím, kým jsem dnes – trenérkou, která staví na respektu, nikoliv na síle.

Moje smečka a naše poslání

Dnes vedu šťastný život a své dřívější trápení jsem proměnila v dar – dokážu se hluboce vžít do lidí, kteří si procházejí těžkým obdobím.

• Jessie: Moje první učitelka a parťák. Společně jsme složily canisterapeutickou zkoušku a naším posláním je přinášet úsměv tam, kde je ho málo – do škol, školek, domovů pro seniory i psychiatrických léčeben.

• Ash: Můj druhý pes, akční parťák, který mě učí trpělivosti a důslednosti. Díky němu vím, jak pracovat s vysoce energickými psy. Ash je důkazem, že i ten největší "divoch" se dá zvládnout bez řvání, bití nebo elektrických obojků.